Sailing in Silence - Gulf of Bothnia

“Tak už jsem doma“

Už je tomu několik týdnů co jsem se vrátil zpět na rodné Valašsko. Uvítání doma bylo víc než krásné. Po příjezdu jsem se hned vrhnul do sečení trávy na Lumírově a dalších prací kolem chalupy. Byla to zábava na, kterou jsem se moc těšil. Jako vždy čas letěl jako voda a já jsem se musel začlenit do pracovního procesu. No jo no nic netrvá věčně…….

Chvíli jsem přemýšlel co vlastně do posledního dopisu napsat. Je toho moc co jsem za posledních 4035 km zažil, viděl a naučil se. Musím říct, že jsem si celou cestu super užil. Všechno fungovalo tak jak mělo a za to jsem nejvíce rád. Domů jsem se vrátil taky v celku a ve zdraví, takže musím konstatovat, že se akce vydařila na 100 %. Teď, mě čeká prokousávání se skrze pořízené fotografie a video záběry, které se budou používat pro připravovaný dokument. A co dál…… už dlouho plánuju napsat knížku o své cestě a určitě ve zbývajícím volnu budu jezdit po promítáních a povídat o svém putování, tak doufám, že se někde potkáme. A teď něco málo k mým posledním minutám před příjezdem mých rodičů a kameramana Pavkyho…. Už tomu je přesně 99 dní co jsem se vypravil z Helsinek na cestu, jež mě přivedla na místo, kde celé moje Skandinávské dobrodružství začalo. Tehdá, před třemi lety jsem tady v Lauvviku sednul bez jakýchkoli zkušeností do Venuše (6.10 m seakayak) a vydal se na nejsevernější cíp Evropy (2690 km/93 dní) . Dnes mám už v rukách 6725 km a 181 dní za sebou. Sedím tu a vzpomínám na to ráno, když jsem se zde loučil se svými rodiči. Myslím, že jsem se od té doby něco málo o vodě a pádlování naučil. Dnes není obloha jako vymetená. Dnes je polojasno a od severozápadu se sem valí těžké mraky s přeháňkami. Za zády mám ostré skalní stěny, jež padají přímo do fjordu. Hladina se lehce vlní a mě už dělí jen několik málo minut od tak dlouho očekávaného setkání. Telefon zazvonil na signál, že je vše nachystáno na můj příjezd. Pár silných záběrů kupředu rozvlnilo vodu za Pětkou.Nade mnou proplouvá jeden z těžkých dešťových mraků. V pozadí přes kopce prosvítají sluneční paprsky. Začalo pršet. Vodní hladina se zbarvila do zlatova a špička řeže ten krásný obraz na půl. Naposledy se odtáčím, abych poděkoval přírodě za to krásné dobrodružství, když se za mnou vytvořila duha přes celý fjord. Cítím se šťastný, víc jsem si už ani nemohl přát. Kapky deště mi stékají po tvářích a já jsem v cíli své cesty ……………………………………………DĚKUJI !!!!!!!!

U can also read my diary (english) on Facebook - Group ...... Sailing in Silence

Přeju pěkný den,

Lumir ml.

“Dobrodružství začíná až když se člověk ztratí!!!“

Korespondence z Lumírových cest: