Začátek dalšího dobrodružství

“Botnický záliv“

Termín odjezdu je stanoven na 14.5.2010. Z rodného Valašska vyrážíme autem do Helsinek a pak dále už pokračuji sám na kajaku k svému cíli.

Celou organizaci provázejí problémy s lodí, která ještě nebyla výrobcem dodána. Plán B je opravit starou Venuši a vyrazit na ní na dalíší cestu.

Kratké reporty z mé cesty bude možné číst na Facebooku ve skupine Sailing in Silence.

Hezký den,

Lumir ml.

Výstava v Rožnově pod Radhoštěm

“Sailing in Silence“

Všechny srdečně zvu do Městské knihovny v Rožnově pod Radhoštěm

Zde od 7.1.2010 do 26.2.2010 potrvá fotografická výstava z mé cesty.

Přeju pěkný den,

Lumir ml.

“Sailing in Silence“

V den 21.7. 2008 jsem dorazil do cíle své cesty.

Cesta trvala 93 dní a urazil jsem 2690 km. Ve zdravi a pohodě. Jsem první Čech v historii, který obeplul západní pobřeží Norska na mořském kajaku.

Lumir ml.

22.7.2008

Nordland

I v Norsku se ví o plavbě Lumíra Drápala

11.6.2008

místo. Tranøy, Nordland

Zdravím všechny,

původně byly tyto řádky napsány na papír a měly být doručeny poštou domů, ale díky všemožným náhodám a zvratům, které mě potkaly na mé cestě k 71 stupni, je mám možnost přepsat do počítače osobně.

Tento dopis je už asi týden starý. Psal jsem jej na nádherné pláži na ostrově nedaleko města Bodø. Toto místo mi doporučil jeden místní námořník. Neváhal jsem a sem se vypravil. V průběhu cesty mi pořád něco vrtalo hlavou. Stále jsem přemýšlel, proč se pořád za něčím honíme, když spousta krásných a pohodových věcí je kolem nás.

Zpočátku své pouti jsem pořád někam spěchal. Bylo to hrozné. Zdálo se mi, že jsem pořád ve spěchu, i když jsem měl spousty času a nikam jsem spěchat nemusel. Snažil jsem se pádlovat, co to dá od rána do večera. Pravidelný režim a spíš armádní podmínky než pohoda, kterou v posledních dnech nacházím. Hodně jsem řešil počasí, stesk po domově a všem, co jsem doma na Valachách zanechal. Jsem rád, že jsem to tak intenzivně prožíval. Aspoň jsem si mohl více uvědomit, jak moc to mám doma rád.

V těchto dnech se na celou situaci dívám úplně z jiného úhlu. Naučil jsem se brát věci víc tak, jak přicházejí. Hodně mi v tom pomohlo pádlování, protože při něm mám dost příležitostí si trénovat trpělivost. Nejhorší je, když pádluju celý den. Počasí je super a na posledních pěti kilometrech mi začne foukat silný čelní vítr. Tělo je unavené a víceméně už leží ve spacáku s nacpaným bříškem, než pádluje. Zpočátku bych byl schopen rozlámat pádlo a nechal se rozmáznout někde na útesech, jenže to by bylo vše moc jednoduché. V dnešních dnech se k takovým věcem stavím jako k výzvě. Vždy mám více možností. Buď se s větrem porvat a pádlovat proti němu nebo se jen otočit o pár stupňů a nechat se jím unášet do nejbližšího přístavu. Záleží jen na mně. Buď se budu vysilovat a riskovat, nebo si ušetřím síly na další den, kdy bude pěkné počasí. Tím mám více energie, času si užívat ty neuvěřitelné krásy, které se nacházejí kolem mě.

Během těch chvil, co jsem psal tyto řádky, jsem si vařil večeři. Dneska to byla sváteční véča. Na pánvičce se leskla asi půl centimetrová vrstva oleje. V ní brambory a na nich cibule a rybí filety posypané solí, pepřem a majoránkou. Všechno to šlo dobře až do chvíle, kdy jsem zjistil, že se mi brambory pěkně připálily k pánvičce. No jsem to nešika ale file bylo super. K tomu všemu jsem přikusoval chleba s máslem a jako desert jsem měl pár jablek.

Dnešní počasí bylo super. Azuro, bezvětří a teplota na slunci kolem 40 stupňů. Mám totálně spálený nos. Zrovna si ležím na nádherné měkké trávě ve spacáku a trávím výbornou véču. Pozoruju nádherný západ slunce nad Lofotami. Přál bych si, abyste tu všichni byli. Už začal příliv a laguna se pomalu začíná plnit vodou. Rackové se prohánějí kolem a křepčí o život. Za hlavou mam obrovskou horu a kolem sebe spoustu fialek. Je teplo a cítím, jak mě to všechno krásně uspává.

Je ráno. Ptáci zase štěbetají. Pomalinku jsem se probouzel ve stínu Landegode. Pojedl jsem couscous, který na mě čekal od včerejška. Po páru minutách se zátoka rozzářila. Teplo začíná vysoušet kapky rosy na fialkách. Začíná nový den.

To jsou jen střípky z mého každodenního života. Je toho hodně krásného, co se mi stává. Každý den je jiný, a tak si je užívám jak to jen jde.

V současné době trávím pár dní na farmě u Marie a Sverreho v Tranøy. Naše seznámení bylo dost kuriózní a je součástí jednoho dlouhého příběhu, který si schovávám pro svou knížku. Mám se tu jako v ráji. Pomáhám na farmě s koňmi, malinko zahradničím a fotím na jednom z nejkrásnějších míst naší planety

Přeju pěkný den a klidný vítr,

Lumír ml.

27.5.2008

Ahoj všichni, dnes je 27.5 2008, 20:47 hod, 39. den. Tlak je 1024 mBar a teplota kolem + 10°C. Dneska ráno, kolem 5 AM, jsem dorazil sem do vesničky zvané Tjotta. Plavil jsem se celou noc, protože předcházející den dost silně foukalo. Po 10 hodinové plavbě jsem dorazil do tohoto malého přístavu, který je přesně půl cesty k NORD CAPU. Kajak jsem uvázal. Postavil stan a do sedmi hodin jsem chystal jídlo a věci kolem. Je to každodenní rutina. Obvykle, když zastavím, hned vysuším vnitřek lodi. Potom se rychle převléknu z mokrého oblečení. Tohle je moje oblíbená část. Teploty ráno a v noci se pohybují okolo +4 °C, takže si dokážete představit, jaké to je se ve větru o síle 5 -10 m/s převlékat někde venku.

Všechno musí být přesně zorganizované. Mám jeden suchý a pytel, který nese název Emergency Pack. V tomto pytli ukrývám oblečení, které nosím, když nepádluju. Jeho složení je jednoduché ale pořadí uložení je nejdůležitější. Úplně naspod mám šusťáky, pak následují spoďáry, fleeska, tričko a kulich. Pořadí se nemění, jelikož když se vysvlíkám, tak tahám jen jednu věc po druhé. Je to jednoduchý systém, ale funkční. Pak se hned přezuju do tenisek. Ty jsou zabalené do obrovské igelitové tašky, kterou hned naplním jídlem, vařičem, Dášou a deníkem. Tohle všechno vezmu, najedou, takže v případě špatného počasí nemusím ztrácet čas s chozením pro další věci. Pak už je to jednoduché. Postavit stan a je to.

Následuje vaření. Obvykle snídám mysli nebo polévku a na večeři mám fazole nebo hrách s bujónem a zahuštěným kuskusem nebo kukuřičným práškem. Díky tomu, že jsem začal dost ztrácet na váze (7 kg/měsíc) jsem začal strašně moc jíst. Tělo si řeklo samo, že potřebuje. Jsou to hrozné stavy, když tělo něco opravdu chce. Není pro mě problém sníst 2 – 3 plné ešusy jídla. Přišel jsem ale na to, že tělu chybí tuky a proteiny. Nedalo se nic dělat a já odvěký odpůrce ryb jsem začal rybařit. Dnes je tomu už 3 den, co se věnuji pojídání rybího masa. Musím říct, že je to super. Ulovit si rybu mi trvá cca 5 minut. Pak jí umlátím rukojetí mého nože. Nechám vykrvácet a vyvrhnu. Pak stáhnu kůži a ořežu maso. Zbytek dám rackům. No jak je vidno, cítím se mnohem lépe. Už tolik „nežeru“. To by bylo k mému stravování. Abych nezapomněl. Filety si pak hodím na pánvičku a s cibulkou a citronem baštím. Je to lahůdka. Ani si už nedokážu představit den bez čerstvého masa.

Od doby, co jsem opustil Bergen, se v podstatě nic moc nezměnilo. Jen mi narostly vousy a vlasy. Hodně jsem se vrátil do cestovatelského života. Starostí tu moc nemám. Když je pěkně, tak pádluju nebo odpočívám. Když fouká a je škaredě, tak odpočívám nebo si chystám věci. Dnes jsem si například vyráběl prkínko. Včera vařečku. Jindy zase uklízím v lodi nebo peru věci. Také občas vyběhnu do hor, abych viděl tu krásu, po které se plavím. Norské pobřeží je opravdu nádherné. Je zde spousta ostrůvků a překrásná příroda. Krajina se mění jak mávnutím kouzelného proutku.

Voda je ledová a občas, když hodně fouká, tak i nebezpečná. Skarabee je super loď a zatím mě vždycky podržela. Je to jak já říkám plovoucí špejle. Vždycky když někde zastavím, lidé chodí a divé se jak je možné na takové věci plavit daleko na sever. Jde to. Musím říct, že je to nádhera používat své ruce a tělo k tomu, abych se přiblížil 71°. Vše co mám je v lodi a záleží jen na mě, jak se s tím poperu. Začátky byly dost těžké. I v dnešních dnech cítím, jak mě všechno bolí a jak je tělo po celodenní námaze ztuhle. (Naštěstí cvičím něco jako jógu, což mě drží při životě.) Na rukou se vytvořila spousta mozolů, takže už si nelepím prsty izolepou, jen je mažu indulonou, jak to jen jde. Na cestě jsem sám sobě doktorem. Mažu si svaly a šlachy všemožnýma mastma (mám jen dvě  ) Když jsem měl natažené předloktí, tak jsem si udělal speciální dlahu z kusu dřeva, kterou jsem měl izolepou přilepenou k ruce. Tahle věcička mi moc pomohla. Po 14 dnech už svaly fungovaly bez bolesti, takže už jí vozím jen na palubě pro případ nouze.

Tož to bylo tak všechno. Mohl bych o těchto věcech psát děle, ale zrovna se mi dovařila polívka, takže ještě napíšu něco o zdejších poměrech a jdu jíst

Nejvíce, co mě tu fascinuje, jsou lidé. Kdekoliv zastavím, vždycky narazím na příjemné a usměvavé tváře. Nemyslím jen Nory ale také například Čechy, kteří sem jezdí hodně rybařit. Občas si připadám, jak v jiném světě. Všude vládne klid, pohoda a vše funguje tak jak má. Žádný stres nebo tak něco. Hodně se mi tu líbí a vše si užívám plnými doušky. Je to jako když se při západu slunce plavíš po klidném, všemi barvami zabarveném fjordu. Jen klid a pohoda.

V průběhu uplynulých týdnů se mi stala spousta zajímavých věcí. Zažil jsem hodně zajímavých zážitků. Potkal jsem spousta výborných a výjimečných lidí. Jen nemám moc času psát na internet, tak že všechny tyto zážitky a příběhy píšu do svého deníku a nechávám pro svou knihu. I tyto řádky píšu na papír a posílám domů poštou.

Na závěr celého dopisu bych chtěl všechny, jež čtete tyto řádky pozdravit a popřát pěkné dny

Lumír ml.

29.5.2008

Dnes, po 41 těžkých, ale nádherných dnech, jsem se dostal do půli své cesty. Po cca 1300 km se blížím k polárnímu kruhu, který doufám dnes překročím. Počasí vypadá dobře, tak uvidíme.

Přeju pěkný den,

Lumír ml.

30.4.2008

Hola hooou,

tak už mám za sebou první týden plavby Norskem. Nekonečná cesta vedla ze srdce Evropy k ústi Lysefjordu. Od cíle nás dělilo skoro 24 hodin vzdálenosti, kterou jsme s mými rodiči zvládli. Jeli jsme dnem i noci až na místo, kde jsme všichni svorně přespali v autě. Ráno nás přivítala modrá obloha a svíticí sluníčko. Sjeli jsme ke břehu, kde jsme položili kajak k vodě, a já začal ládovat nekonečné zásoby materiálu do lodi. Po skoro hodince a půl mám sbaleno. Přichází na řadu poslední objeti s rodiči před dlouhou cestou a se slzami v očích vyrazit směr sever. Cítím, že to nebude žádná sranda. V podstatě nemám žádné velké zkušenosti s pádlováním na vodě ani na moři, takže celý tento výlet je škola života. Pod zadkem mám skoro 120 kg materiálu rozložených na 6,10 m dlouhé lodi jménem Skarabee.

Pro první den jsem si zvolil lehčí rozpádlování, abych si zvykl s naloženým kajakem manipulovat. Takže první den jsem strávil v Lysefjordu, kde jsem měl spoustu času si vyzkoušet to, co jsem potřeboval. Od toho okamžiku jsem si začal připravovat v hlavě nějaký ten denní harmonogram. Ráno vstát. Dát si snídani, a pak pádlovat a pádlovat. Najít si místo pro přespáni a hlavně v průběhu dne nezapomenout nabrat vodu. Večer jsem se utábořil v jedné malinké zátočině, kde jsem po nedovařených fazolích při úplňku prožil noc plnou překvapení. Jojo, kdybych tak poslouchal mámu, když mi říkala, ať si vezmu ty předvařené luštěniny. Nicméně ráno po snídani vyrazím. Voda je klidná jako zrcadlo a já projíždím mezi tyčími se skalisky do několika set metru tyčících skal známých pod názvem Priecenstolen. Pak pokračuji dál na sever. Hned první den potkávám chlapíka jménem Hans, u kterého jsem nabíral vodu. Je to bývaly záchranář z letecké služby, tak mi kromě vody dal pár dobrých rad na cestu. Od té chvíle šlo všechno den za dnem pomalinku kupředu. Vstávat v 5.09. Dát si ovesnou kaši. Pak sbalit věci do kajaku a vyrazit na cestu. Přes den nabrat vodu, a pak před západem slunce najit místo na přespání. Prvních pět dní jsem měl luxusní počasíčko. Modrá obloha, voda jak z pohádky a teploučko. Jenže v průběhu celé plavby jsem začal zjišťovat malinkaté nedostatky, které jsme při výrobě Skarabee neočekávali, takže jsem musel občas z lodi vylívat vodu. Byl jsem z toho malinko nešťastny, tak jsem začal vzniklou situaci hned řešit.

Šestý den jsem se dostal do města Bergen. To je vzdálené 150 km od místa vypluti. Tam jsem se utábořil na jednom ostrůvku a přemýšlel „Co dál!!!“. Začalo pršet a moje nálada šla ke dnu. Navíc jsem si ošklivě natáhl šlachu nebo sval na předloktí, takže posledních několik hodin bylo pro mě celkem utrpení pádlovat. Druhého dne ráno jsem se jal hledat místo, kde uložím kajak. Plán byl jasný. Uložit kajak a zkusit odhalit zradu. Další den jsem odchytil chlapíka, který odjížděl na motorovém člunu z ostrova, na kterém jsem kempoval. Odkázal mě, na malý přistav na druhé straně fjordu, kde by mi mohli pomoct. Neváhal jsem ani chvíli a pádloval na druhou stranu. Tam jsem potkal dalšího rybáře, který mě poslal za chlapíkem jménem Johanes. Když jsem viděl Johanese poprvé, myslel jsem, že je to jeden s těch námořních podivínu. Jenže v momentě, když jsme začali spolu řešit situaci okolo kajaku, vyklubal se z něj ten nejvíce nápomocný člověk, na kterého jsem mohl narazit. Bývalý lodní inženýr, stavitel lodí a zkušený námořník. Nabídnul mi možnost uskladnit kajak u něj v přístavu a dokonce mi nabídnul střechu nad hlavou. No prostě to, co jsem vůbec nečekal, se stalo skutečností. Jsem teď hostem u Berit a Johanese už několikátý den, protože práce na kajaku nebyly otázkou páru minut. Navíc moje předloktí není až tak úplně v pořádku, takže jsem rád za každou chvilku odpočinku. Díky našemu seznámení, mám teď možnost malinko poznat styl života Norů. Samozřejmě každý z nás žijeme určitým stylem života a možná na to nemá ani vliv odkud jsme, ale tato zkušenost nahlédnout pod pokličku je vždy zajímavá. Berit se v minulosti hodně věnovala historii národních krojů, takže mě zasvětila do módy svých předků a do zvyklostí a tradic, které je možné v místních krajích pozorovat.

Johanes, mi kromě práce na kajaku, pomáhá se získáváním informaci o bezpečných a nebezpečných místech, která mě na mé pouti směrem na sever čekají. Jsem moc rád, že jsem tyto dva super lidi potkal. Ani nevím, jak bych pocity, které mám, popsal. Seznámili mě se svým okolím, které je hodně přátelské a vzali mě mezi sebe. To se nestává každý den!!! Zítra hodlám spustit kajak po páru dnech na vodu a vzít ho na denní výlet po okolí. Uvidíme, jak se naše opravy podařily. Když všechno dobře půjde, ve středu bych se mohl vydat směr sever.

Přeju pěkný den a klidný vítr,

Lumír ml.